100.let od narození kapelníka Ludvíka Foltýna

                                       * 1909  -  +2002

Narodil se 5. srpna 1909 v rodině muzikanta jako druhorozený syn z devíti sourozenců. V deseti letech vzal do rukou housle.Jak dorůstal postupně se seznamoval s různými hudebními nástroji. Protože byl snaživý a učenlivý již na vojně v Prešově okusil funkci vedoucího smyčcové kapely. Po návratu se oženil a v r. 1935 přebírá po svém otci kapelnictví, které trvá 60 let. V té době jako každý mladý člověk, plný ideálů, se pouští do rozšiřování kapely. Při zaměstnání v Napajedlích a Otrokovicích hraje v závodních orchestrech, sbírá zkušenosti, vzdělává se v transpozici a hlavně vyučuje po práci schopné talenty. Má myšlenku, která ho provází po celý život - vybudovat dechovku ponejvíce z místních odchovanců, aby si byla soběstačná. Má vysoké požadavky na interpretaci jednotlivých nástrojů, vyžaduje absolutní disciplinu. Pod jeho vedením je navozen přísný režim pravidelných zkoušek, což potom přináší  úspěchy doma i v zahraničí. Při koncertech v 70-80tých letech velikost kapely čítá až 35 hráčů a to pak umožňuje hrát zajímavé a náročné poslechové skladby. V roce 1977 je mu udělen Ministerstvem kultury

titul  Zasloužilý pracovník kultury.   Jak stoupá kvalita, zákonitě se zvyšuje popularita.

Je zván do brněnské redakce rozhlasu a televize, dojednává vystoupení, připravuje repertoár. V přibývajících letech, v důchodu, kdy většina jeho spolužáků užívá zaslouženého odpočinku, je zjevné, že jeho aktivity nabývají ještě širšího rozměru. V té době kapela má po více než jedno desetiletí statut Středního dechového orchestru s nejvyššími kvalifikačními přehrávkami a to pak umožňuje  zúčastňovat se národních přehlídek,festivalů a soutěží u nás i v zahraničí.

V roce 1990 je jeho práce zúročena na Mezinárodní soutěžní přehlídce v Brně, kde se mu daří s Topolankou umístnit ve Zlatém pásmu a získává Zlatý pohár.

Čas od času se sice přihlašují menší či větší zdravotní potíže, které léčí lékař, ale hudba jakoby zázrakem uzdravuje.

V r. 1993 ztrácí manželku Marii, ve které měl velkou oporu a pochopení pro uskutečňování svých celoživotních cílů a ideálů. Ještě nakrátko se věnuje kapelničení a zanedlouho předává tuto funkci s mnohokrát vysloveným přáním, aby lidová hudebnost z tohoto kraje a naší obce nezmizela. Přichází i nadále do zkoušek na Starou školu. Po poslechu skladby, která je právě na pořadu, citlivě poradí, prohodí pár vlídných slov a v tichosti odchází.

Ano - v tichosti nám odešel,  pondělního rána 8.12.2002 až nás to mnohé překvapilo. Odešel a nám všem zůstala pěkná vzpomínka a mladým velký muzikantský vzor.

 Pane kapelníku! DěkujiVám za Váš upřímný vztah k rodině, spoluhráčům, muzikantům z širokého okolí a patriotismu k obci Topolné. Děkuji Vám, že jste nás naučil lásce k hudbě, poslouchat a vnímat ji, za Vaši shovívavost trpělivost a laskavost, kterou jste projevil mnoha  muzikantům.